Takže, vracela jsem se zoufale hladová ze služební cesty a protože nejsem příznivec fast foodů, rozhodla jsem se, že za Prahou zastavíme v nějaké restauraci, kterých je u dálnice docela dost. Spousta z Vás prostě namítne, že v takovém případě asi nemohu očekávat nějakou úžasnou kuchyni a toho jsem si byla vědoma. Ale netušila jsem co mne čeká a byla jsem doopravdy velmi hladová, zastavila jsem právě u Motelu Poddubí. Vždycky si říkám, že pokud v blízkosti parkují kamiony, tak tam musí přece dobře vařit a také za přijatelnou cenu. Ale to byl omyl, na který jsem přišla pozdě. Uvnitř restaurace bylo poměrně hodně lidí a dodnes přemýšlím, jestli jim bylo jedno, co vlastně jí a v jakém prostředí. Na první pohled Vás nic neodradí, ale pokud se posadíte a začnete se rozhlížet uvidíte, že něco přece jen nebude v pořádku. Bohužel, nejdříve než jsem začala s prohlídkou, jsem si objednala malé pivo a chybou bylo, že jsem už neutekla při prvním setkáním s číšníkem. Už při prvním pohledu mi bylo jasné, že se mu honí hlavou „zase tady otravuje někdo další“. No nic, hlad jsem měla doopravdy hrozný a říkala jsem si, že to nejhorší tady bude jen ten číšník. Po chvíli jsem dostala malé pivo, kterému extrémní rychlostí spadla pěna. Sklenice tedy zjevně nebyla dobře vymytá a k tomu všemu bylo pivo ještě málo vychlazené. Dle pachuti, která mi zůstala na jazyku, příliš nepečují ani o čistotu trubek. A o čistotu nepečují zjevně ani v restauraci, protože na okenních parapetech by se doslova uživila jedna slepice a dlouho už je nikdo neuklízel. To lze snadno odvodit z množství drobků a prachu, které jsem měla možnost zkoumat. Vedlejší stůl byl podložen asi 10 pivními tácky, ale co, dělalo se to vždycky, tak proč od toho upustit, že? Bohužel, hlad způsobil to, že jsem ani poté nevzala nohy na ramena a neutekla, nýbrž jsem otevřela jídelní lístek. Ten obsahoval zejména tradiční česká jídla, jako svíčkovou, guláš nebo vepřového vrabce. Dále nesměla samozřejmě chybět pizza, jak je dnes obvyklé. Ceny začínaly na 125,- Kč za hlavní jídlo a malé pivo zde stojí 36,- Kč. Objednala jsem si uzené se zelím a bramboráky. Jídlo mi donesl číšník s již tradičním otráveným výrazem. Pokud jde o maso, dostala jsem dva tenké plátky uzené masa, jehož jediná příprava spočívala v tom, že je kuchař ohřál. Stejný osud potkal i červené zelí, které dle chuti kuchař pouze vyklopil ze sklenice a toť vše. Bod si pouze zasloužily bramboráčky, které byly velmi dobře ochucené. Všeho však bylo celkové málo, zelí bylo velmi kyselé a tak jsem ho ani nejedla. Protože jsem návštěvu chtěla mít co nejrychleji za sebou a další nedobré a předražené pivo jsem si už nechtěla dát, požádala jsem o účet. Připravila jsem si stravenky, protože jsem očekávala, že je zde berou, číšník mi opět s otráveným výrazem sdělil, že je neberou. Takže, zaplatila jsem vyúčtovanou částku, spropitné ode mne nikdo v tuto chvíli očekávat nemohl a odešla jsem. Vyzkoušet toalety jsem v tomto případě raději neriskovala a věděla jsem, že tady už nezastavím i kdybych měla zemřít hladem.

Všem proto radím, tady se v žádném případě nezastavuje, pokud nechcete platit za předražené, naprosto průměrné jídlo a ještě nepříjemným číšníkům. Pro mne to byla jedna z nejhorších restaurací, jaké jsem kdy měla možnost navštívit.

Hodnocení: 20%

Na ½ kg masa:

1. 3 vejce
2. 3 polévkové lžíce oleje
3. 3 polévkové lžíce Solamylu
4. 2 velké cibule (nastrohuhané)
5. 1 kávová lžička sladké papriky
6. 1 kávová lžička pálivé papriky
7. 1 kávová lžička soli
8. pepř
9. sójová omáčka

Příprava:

Maso osolíme, naložíme do Solamylu. Zbytek surovin smícháme v misce, do které nakonec přidáme maso. Okořeníme podle chuti.

Velmi nepříjemným překvapením byl i účet, v němž vedle poměrně vysoké ceny za malou porci žeber (195 Kč za asi 2 nevelké kusy nedobře naložených žeber) a couvertu nemile překvapilo i 20 Kč za osobu za zkonzumované pečivo, jímž byl nepříliš chutný, drobivý chléb v množství asi 8 kousků pro tři osoby. Moje premiéra v této restauraci byla tedy zároveň derniérou.“

Po návratu na pracoviště a konfrontací účtu s jídelním lístkem na Vašich webových stránkách jsme s kolegyněmi navíc zjistily, že ceny nám účtované neodpovídají cenám uvedeným na webových stránkách. Zmíněná porce žeber stojí podle cen na internetu 135 Kč, zatímco v reálu 195 Kč, což považuji za rozdíl významný pro někoho více, pro někoho méně, rozhodně však nedemonstrující korektní vztah k zákazníkovi.

S politováním tedy musím sdělit, že navzdory radostným očekáváním nemohu po absolvované návštěvě tento podnik nikomu doporučit.

www.brnenskysenk.eu

Obsluha:

Nelze ji nic vytknout, osobně bych však uvítala trošku aktivnější přístup v nabídce místního piva. Pokud mohu srovnat nadšení číšníka z Pizzerie Piccolo, který Vám nadšeně začne vykládat o plzeňském či pivu Bernard, tedy pivu, které vyrábí nějaký cizácký pivovar, čekali byste stejné nadšení i u číšníka v restauraci, která čepuje všechna piva z místního pivovaru. Bohužel, musíte se ptát sami.

Jídlo:

Bohužel, zde se objevuje běžný nešvar našich restaurací a tím je rozsáhlost jídelního lístku. Ale na toto si prostě musíme zvyknout. Nabídka je jídel je rozmanitá a z různých druhů masa. Lze si vybrat i z rybích pokrmů. Nicméně, vyzkoušela jsem zde mnoho jídel, ale žádné jídlo mne nenadchlo ani neurazilo. Chuť jídla průměrná a věřte mi, že řada z nás si obdobné jídlo dokáže doma připravit lépe a chutněji. Ale, jedno jídlo přece jen stojí za to, abyste se zde zastavili, tím je Pivovarské koleno.  Předem upozorňuji, že jeden člověk nemá šanci tuto obří porci sníst. Spolehlivě zasytí dva strávníky a ještě zbude pro pejska. Je to vynikají uzené vepřové koleno, které je velmi dobře naložené  a do křupava vypečené. Doopravdy výborné.  Musím však upozornit na to, že na můj vkus bývá někdy trochu více slané. To je ovšem věc názoru a chutí. Jednu výtku bych zde však měla a ta se týká oblohy. Pokud si objednám pečené vepřové koleno, tak je pro mne samozřejmostí, že je obloženo značným množstvím kozích rohů, cibule, feferonek, hořčice, křenu atd. Zde je však obloha velmi chudá a spočívá ve dvou kusech kyselých okurek, trochy hořčice, zelného salátu a dressingu. A to je pro mne docela málo.

Závěrem:

Na Pivovarnické koleno se určitě zastavte, stojí za to. Bohužel, ostatní jídla už tak lákavá nejsou.  Smažený sýr Vás sice nezklame, ale ten si přece můžete doma udělat také.

1. 1,5kg vepřového masa (lalok, bůček)
2. 1kg vepřových nebo kuřecích jater
3. 3 vejce
4. 4 lžíce polohrubé mouky
5. 1 krabice trvanlivého mléka
6. 20 dkl uzeného bůčku
7. cibule, pepř, mleté nové koření, česnek, sůl, strouhanou citrónovou kůru, muškátový oříšek a květ, trošku skořice a cukru

Příprava:

Maso a játra umeleme, přidáme drobně nakrájený uzený bůček. Poté všechny suroviny dobře promícháme.
Plníme do malých skleniček s víčkem a 1 hodinu sterilujeme při teplotě 60-70 stupňů. Paštiku nechejte vychladnout a dejte do chladného prostředí. Vydrží i jeden rok.