Tak nevím jak začít, jestli už rovnou negativně nebo se mám snažit najít aspoň něco, co mne někdy v budoucnu donutí v tomto motorestu znovu zastavit. Ale ať přemýšlím jak můžu, tak nevím o ničem a proto všem radím, jakmile se k tomuto motelu budete blížit okamžitě šlápněte na plyn a co nejvyšší rychlostí projeďte kolem a zastavte se až ve Velkém Meziříčí, kde se v každé restauraci najíte mnohem lépe, levněji a s příjemnější obsluhou.

Takže, vracela jsem se zoufale hladová ze služební cesty a protože nejsem příznivec fast foodů, rozhodla jsem se, že za Prahou zastavíme v nějaké restauraci, kterých je u dálnice docela dost. Spousta z Vás prostě namítne, že v takovém případě asi nemohu očekávat nějakou úžasnou kuchyni a toho jsem si byla vědoma. Ale netušila jsem co mne čeká a byla jsem doopravdy velmi hladová, zastavila jsem právě u Motelu Poddubí. Vždycky si říkám, že pokud v blízkosti parkují kamiony, tak tam musí přece dobře vařit a také za přijatelnou cenu. Ale to byl omyl, na který jsem přišla pozdě. Uvnitř restaurace bylo poměrně hodně lidí a dodnes přemýšlím, jestli jim bylo jedno, co vlastně jí a v jakém prostředí. Na první pohled Vás nic neodradí, ale pokud se posadíte a začnete se rozhlížet uvidíte, že něco přece jen nebude v pořádku. Bohužel, nejdříve než jsem začala s prohlídkou, jsem si objednala malé pivo a chybou bylo, že jsem už neutekla při prvním setkáním s číšníkem. Už při prvním pohledu mi bylo jasné, že se mu honí hlavou „zase tady otravuje někdo další“. No nic, hlad jsem měla doopravdy hrozný a říkala jsem si, že to nejhorší tady bude jen ten číšník. Po chvíli jsem dostala malé pivo, kterému extrémní rychlostí spadla pěna. Sklenice tedy zjevně nebyla dobře vymytá a k tomu všemu bylo pivo ještě málo vychlazené. Dle pachuti, která mi zůstala na jazyku, příliš nepečují ani o čistotu trubek. A o čistotu nepečují zjevně ani v restauraci, protože na okenních parapetech by se doslova uživila jedna slepice a dlouho už je nikdo neuklízel. To lze snadno odvodit z množství drobků a prachu, které jsem měla možnost zkoumat. Vedlejší stůl byl podložen asi 10 pivními tácky, ale co, dělalo se to vždycky, tak proč od toho upustit, že? Bohužel, hlad způsobil to, že jsem ani poté nevzala nohy na ramena a neutekla, nýbrž jsem otevřela jídelní lístek. Ten obsahoval zejména tradiční česká jídla, jako svíčkovou, guláš nebo vepřového vrabce. Dále nesměla samozřejmě chybět pizza, jak je dnes obvyklé. Ceny začínaly na 125,- Kč za hlavní jídlo a malé pivo zde stojí 36,- Kč. Objednala jsem si uzené se zelím a bramboráky. Jídlo mi donesl číšník s již tradičním otráveným výrazem. Pokud jde o maso, dostala jsem dva tenké plátky uzené masa, jehož jediná příprava spočívala v tom, že je kuchař ohřál. Stejný osud potkal i červené zelí, které dle chuti kuchař pouze vyklopil ze sklenice a toť vše. Bod si pouze zasloužily bramboráčky, které byly velmi dobře ochucené. Všeho však bylo celkové málo, zelí bylo velmi kyselé a tak jsem ho ani nejedla. Protože jsem návštěvu chtěla mít co nejrychleji za sebou a další nedobré a předražené pivo jsem si už nechtěla dát, požádala jsem o účet. Připravila jsem si stravenky, protože jsem očekávala, že je zde berou, číšník mi opět s otráveným výrazem sdělil, že je neberou. Takže, zaplatila jsem vyúčtovanou částku, spropitné ode mne nikdo v tuto chvíli očekávat nemohl a odešla jsem. Vyzkoušet toalety jsem v tomto případě raději neriskovala a věděla jsem, že tady už nezastavím i kdybych měla zemřít hladem.

Všem proto radím, tady se v žádném případě nezastavuje, pokud nechcete platit za předražené, naprosto průměrné jídlo a ještě nepříjemným číšníkům. Pro mne to byla jedna z nejhorších restaurací, jaké jsem kdy měla možnost navštívit.

Hodnocení: 20%